15.02.2017

Představení pokračuje a já tápu

Při vyjednáváních o koalici po volbách v roce 2014 mi jeden z dlouholetých politiků jiné strany řekl, že jednání zastupitelstva je převážně divadlo. Nerozuměl jsem. Šel jsem do voleb s tím, že na zasedáních zastupitelů se diskutuje věcně o různých názorech a ne, že se tam hraje divadelní představení.

 

Měl jsem představu, že smyslem jednání zastupitelů je přijímat rozhodnutí přijatelná pro co nejvíc lidí. Člověk je prostě ovlivněn prostředím, ze kterého přichází. Já jsem především ze skauta zvyklý, že někdy jsou jednání i nepříjemná, někdy jsou i delší, ale že jsou povětšinou vedena snahou najít nejlepší řešení.

Již po dva roky jsme nezřídka svědky toho, že rozhodnutí s velkým dopadem do budoucnosti našeho města jsou činěna za pomocí „válce“ těsné většiny hlasů. Přitom čím větší kontroverze, tím větší pravděpodobnost, že se to bude zase měnit s novou koalicí. Jak se tomu dá předejít?

Projednávat, diskutovat, hledat společné řešení, je-li to možné. Je to pracné, vyžaduje to čas, ale je to přínosné. Obvykle je pro tuto koalici prostě jednodušší opoziční menšinu přehlasovat. Vtipné jsou pak ale situace, kdy většina najednou není. To se pak zpravidla mistrně hodí na opozici. Je to přece její vina, stejně jako je její vina, když se koaliční kohouti nemohou
dohodnout a hrozí si rozpadem koalice.

Za současnou a snad již jakž takž překonanou krizi opozice opravdu nemůže. Ale nechme hledání viníků jiným. Ona krize by totiž mohla mít i pozitivní přínos. Obě koaliční strany jsou najednou plné odhodlání více komunikovat a věci více projednávat předem, ne až na zastupitelstvu. Po své vlastní etudě tedy v ZpL a ANO došli k tomu, k čemu je Starostové vyzývali
od začátku. Současně ale zdůrazňujeme, že se má jednat se všemi. Brzy uvidíme, jak to obě strany myslí, zda půjde o jasnou změnu stylu, nebo o jednotlivé pokusy najít pouze někoho k přehlasování koaličního partnera. Starostové nabídli konkrétní model široké spolupráce všech stran. Není to běžné řešení, ale nebyli jsme (a možná ještě nejsme) ve standardní situaci.

Má-li být jednání zastupitelstva divadlo, potom stále tápu, zda se hraje komedie, nebo tragédie. Zdá se, že mé dilema vyřešilo zatím poslední dějství. Vrhlo nás do tragikomedie. Jak si jinak vysvětlit dramatickou zápletku, kdy primátor na jednom zasedání navrhne odvolání náměstkyně pro manažerské selhání, aby tentýž primátor navrhl hned na dalším zasedání její zvolení
opět do funkce náměstkyně. Pro Změnu, nebo aspoň její část, prý koalice skončila, ale nabídky se chopí a skončená koalice nejspíš trvá. Znamená to snad, co jsme si, to jsme
si, a jede se dál?

A co přinesou další dějství? Pro libereckého diváka nejspíš nic moc. Přesto by měl sledovat děj dál. Až se totiž bude sestavovat za dva roky další obsazení, mohl by snadněji rozlišit, kdo je herec dobrý, kdo je herec špatný a kdo herec není vůbec a je místo toho jen odpovědný zastupitel.

Nastavení cookies