05.05.2022
Jana Kodymová DiS.

Sportfilm zve na libereckou výstavu naší nejúspěšnější olympioničky Věry Čáslavské

V Malé výstavní síni v Liberci byla v úterý slavnostně zahájena unikátní výstavu VĚRA ČÁSLAVSKÁ. Vernisáž proběhla za účasti dcery Radky Čáslavské a čestných hostů. Jimi byli primátor Jaroslav Zámečník, radní města Liberce, sportovní historik František Kolář, filosof a poradce prezidenta Václava Havla Jan Šolc nebo držitelé olympijských medailí, manželé Květa Jeriová a Zdeněk Pecka.

Výstavu hostí Malá výstavní síň naproti historické radnici v Liberci na náměstí Dr. E. Beneše až do 26. června. Mezinárodní festival sportovních filmů tak pokračuje akcemi na oslavu jubilejního 25. ročníku. Sportfilm se letos prezentuje svými aktivitami celoročně, a kromě tradičního podzimního hodnocení a udělování cen filmům se sportovní tématikou, zve své diváky na filmové premiéry s besedami tvůrců, konference, sportovní eventy nebo výstavy.

Na stěnách první letošní výstavy jsou k vidění panely s fotografiemi paní Věry ze sportovní kariéry, ale také z dětství nebo rodinného prostředí. Mezi exponáty se vyjímá zlatá olympijská medaile z OH Tokio 1964 a k tomu originál červeného dresu, který měla tehdy na sobě. K této sportovní události odkazuje samurajský meč ze 17. století, ostrý symbol staletých tradic, čestnosti, houževnatosti, oddanosti. Pokud některý předmět může připomínat život a osud své majitelky, pak tento. Věra Čáslavská ho dostala za svůj „nejhorší“ výsledek v Tokiu, 5. místo ve finále cvičení na bradlech od japonského fanouška. Toho totiž doslova uchvátil moment, kdy Věra po pádu při nejtěžším prvku nic nezabalila a neodešla, ale bez mrknutí oka naskočila zpátky a prvek i sestavu dokončila. Na daru klenotu, opatrovaného několik generací se musela shodnout rodinná rada. Meč je vystavován vůbec poprvé a doplňuje ho samurajská přilba. Japonsko připomíná původní kimono, které získala od císařské rodiny jako dar.

Modrý dres pak prezentuje poslední olympiádu Čáslavské, a to v roce 1968 v Mexiku, kde získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile a nuceně zakončila svou úžasnou kariéru. Těžké časy ovšem začaly již v červnu 1968, kdy podepsala jako jedna ze 70 známých osobností dokument 2 000 slov, který kritizoval poválečný vývoj v komunistickém Československu a v srpnu protestovala proti okupaci vlasti vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Následně při závěrečném soustředění reprezentantek v tělocvičně Tyršova stadionu v Šumperku, byl její známý varován, že po naší nejlepší sportovkyni jde sovětské tajná služba NKVD. Před pronásledovateli se s pomocí náčelníka Horské služby Zdeňka Zerzáně schovala na chatě na Vřesové studánce na Červenohorském sedle a tam absolvovala zbytek olympijské přípravy. Kladinu cvičila na kládě, shyby na stromě, prostná na mechu. A na lesní cestě zkoušela rozběh na přeskok. Fyzičku si udržovala tím, že přehazovala uhlí. Byla přesvědčena, že to musí udělat ne pro sebe, ale pro národ. S nadsázkou právě odsud odjela na Olympijské hry v Mexiku a stala se v tom roce nejúspěšnější sportovkyní světa. A přidala při sovětské hymně onen tichý protest proti okupaci, který viděl celý svět v přímém přenosu.

Za své občanské postoje v roce 1968 byla šestadvacetiletá Věra Čáslavská vyloučena z řad tělovýchovné organizace, neměla práci a nesmělo se o ní mluvit. Nejprve se živila jako uklízečka, později jí režim povolil trénovat. O emigraci nikdy neuvažovala. Raritou výstavy jsou dva vlastnoručně namalované obrazy, které vznikly v době tvrdého zákazu činnosti. Představení obrazů je světovou premiérou.

Do veřejného života se Čáslavská vrátila až jako poradkyně prezidenta Václava Havla a také jako předsedkyně Československého a Českého olympijského výboru. Po rodinné tragédii trpěla depresemi a stáhla se do ústraní, ze kterého vystoupila v roce 2007. Opět začala pomáhat, s její podporou například v Černošicích vyrostla nová sportovní hala. Společensky aktivní byla Věra Čáslavská do své smrti v roce 2016. 

Velkou regionální zajímavostí je doposud nezveřejněné spojení Věry Čáslavské s Libercem přes dochované ručně psané kroniky od dvou tehdy náctiletých dívek, které tuto neobyčejnou ženu obdivovaly a následně se s ní i celoživotně přátelily. Slečny, nyní paní Radka a Lída se osobně zúčastnili vernisáže a obdivovaly mezi exponáty například národní kroj čtyřleté Věrky. Jedna z kronik je součástí výstavy. Osobnost Věry Čáslavské dokresluje sestřih video záběrů z olympiád v Tokiu, Mexiku a také její mexická svatba s Josefem Odložilem.

Vstupné na výstavu je dobrovolné, vybíráno formou veřejné sbírky ADRA na pomoc Ukrajině, konkrétně na Centrum Slunéčko v Liberci, které funguje v kostele sv. Vincence jako denní centrum pro ukrajinské děti od 4 do 8 let. Každý, kdo přispěje, získá velmi vzácnou filatelistickou památku, dopisní obálku s razítkem a přítiskem s vyobrazením „Tichého protestu“ a životního motta Věry Čáslavské.

 

 

 

 

 

   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Věra Čáslavská (3.5.1942-3.8.2016), sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa, v roce 1968 byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa, v letech 1990–1996 předsedkyně Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členka Mezinárodního olympijského výboru.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Autoři výstavy: PhDr. Jakub Bažant (Česká televize), Mgr. Renata Balašová (Sportfilm)

Odborná spolupráce: Mgr. Lucie Swierczeková, Ph.D. a Mgr. Jan Lomíček, Ph.D. (Národní muzeum), Zdeněk Škoda (Česká olympijská akademie)

Instalace výstavy: Mgr. Jitka Mrázková, Yveta Kroupová, Ondřej Štěpánek, studenti Technické univerzity Liberec (Katedra tělesné výchovy a sportu)

Grafický design výstavy: MgA. Michael Čtveráček (Grafický design_Fotografie), Petr Pospíšil a Jan Škvára (Kalendář Liberecka)                                                                                       

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Garantem SPORTFILMU je Federation Internationale Cinema Televizion Sportifs (FICTS), sdružující 123 zemí. Patronát drží Mezinárodní olympijský výbor.  Ve 23. ročníku soutěžilo 352 filmů z 58 zemí, v loňském 24. ročníku se do soutěže přihlásilo 402 z 68 států. Více na www.sportfilm.cz

     Autoři výstavy za Sportfilm Liberec: Renata Balašová a Jakub Bažant

 

Nastavení cookies